things we lost

1. dubna 2014 v 16:21 | nancy
co se změnilo za tu dobu, co jsem tady nebyla?

vlastně je toho asi plno. důležité je, že jsem zase zpátky. asi nemůžu říct, že to bylo nějak špatné. škola, kámošky, práce, občas nějaký kluk, který ale zapomněl jak se jmenuju dřív, než jsem chtěla. jídlo tak normálně, asi dvě kila nahoře.

začínám znova. kvůli něj. bylo to jako reflex, když jsem s ním šla na první rande a nedala si do kafe cukr, odmítla zmrzlinu a smála se u toho tak, jak nejlíp umím, aby nešlo nic poznat. teď jsem si jistá. je mi s ním dobře a chci vypadat dobře. je to pocit lehkosti, zase nejíst a milovat. nikdy nesmí vědět, jakou mi dává sílu k tomu, zase nejíst a chtít být tou s těma vystouplýma klíčníma kostma.

Snídaně: kafe bez cukru, bez mlíka (0 kcal)
Oběd: asi 3 brambory na obědě ve škole (80 kcal)
Večeře: nemám v plánu
Pití: 0.75 zeleného čaje bez cukru, 0.75 vody
Pohyb: volejbal 1h, 70 sedů lehů, 100 dřepů, večer ještě posilování, těším se!!


 

pátek

17. listopadu 2013 v 16:36 | nancy

pohled většiny lidí. každý ti řekne: jo, depky, ty mám, pořád. ale nikdo z takových lidí neví. neví, jaké to je.
jaké to je, když se nemůžeš ani pohnout a máš v hlavě úplně prázdno. bolí tě hlava a je ti tak fyzicky špatně.
nejsi schopná ani vylézt z pokoje.
anebo se ti mění nálady tak často, že se na chvilku rozhodneš udělat ze sebe člověka a vyjdeš ven,
ale už za půl hodiny toho lituješ.

už vždycky poznám, že to přijde. ta bezmoc. skoro každý večer. už je to větší než já, větší než depky třináctiletého fracka.

řekla jsem kamarádovi M., že mi o něj vůbec, ale vůbec nejde, že mu to může klidně říct.

nemůžu teď s nikým být, jediný, s kým jsem ještě schopná trávit čas je S.
díky za něj. a společné večery s trávou, hudbou a pohledy do prázdna.
říkáme si: to je ale sranda, být takhle v hajzlu, že? už by to mohlo skončit. ale to nikdy neskončí, že? ne, no.

-----------------------------------------------------------------

Snídaně: půl jogurtu, půl jablka
Svačina: -
Oběd: brambory
Svačina: -
Večeře: nachystaný zbytek jogurtu, zbytek jablka

momentálně: 48kg

THE WORLD SUCKS

15. listopadu 2013 v 11:21 | nancy

včera jsem byla v práci. jedna slečna tam byla hrozně ožralá. bylo mi z toho špatně. leštila jsem skleničky a dívala se na ni, jak se snaží být zábavná a směje se na týpky kolem. bylo to neskutečné. nic není hnusnějšího než ožralá ženská (nemyslím roztomile opilá, ale ožralá, která se motá a směje se jak kůň). máme docela smůlu, holky.

když jsem přišla domů, tak jsem napsala M., kdy se teda uvidíme. napsal mi, kde bude zítra večer, a ať mu dělám společnost. psala jsem mu, že budu moct až tak kolem devíti/desíti a jestli může přijít na net, abychom se domluvili, že už jsem na cestě domů. řekl "jo, jo, jasně, moc rád. jen mi naši zabavili počítač, tak si musím půjčit bráchův"

čekala jsem teda, až mi napíše. nakonec mi napsal smsku: zabavili mi i bráchův, jdu spát, dobrou

oukej? nevím, jestli se tak moc pohádal s rodiči, že měl chuť být na mě mrzký, ale nakonec teda nejsme vůbec nijak domluvený. skvělý.

pak jsem si vzala tři tabletky něčeho, co mi dal kamarád, když jsem za ním jednou přišla, že ty depky už nezvládám. a pak mi bylo ještě mnohem hůř. volala jsem V. a on mi pomohl. haha.

teď je mi zase hrozně. je to kruh. jak z něho ven??

Kam dál

Reklama