Listopad 2013

pátek

17. listopadu 2013 v 16:36 | nancy

pohled většiny lidí. každý ti řekne: jo, depky, ty mám, pořád. ale nikdo z takových lidí neví. neví, jaké to je.
jaké to je, když se nemůžeš ani pohnout a máš v hlavě úplně prázdno. bolí tě hlava a je ti tak fyzicky špatně.
nejsi schopná ani vylézt z pokoje.
anebo se ti mění nálady tak často, že se na chvilku rozhodneš udělat ze sebe člověka a vyjdeš ven,
ale už za půl hodiny toho lituješ.

už vždycky poznám, že to přijde. ta bezmoc. skoro každý večer. už je to větší než já, větší než depky třináctiletého fracka.

řekla jsem kamarádovi M., že mi o něj vůbec, ale vůbec nejde, že mu to může klidně říct.

nemůžu teď s nikým být, jediný, s kým jsem ještě schopná trávit čas je S.
díky za něj. a společné večery s trávou, hudbou a pohledy do prázdna.
říkáme si: to je ale sranda, být takhle v hajzlu, že? už by to mohlo skončit. ale to nikdy neskončí, že? ne, no.

-----------------------------------------------------------------

Snídaně: půl jogurtu, půl jablka
Svačina: -
Oběd: brambory
Svačina: -
Večeře: nachystaný zbytek jogurtu, zbytek jablka

momentálně: 48kg

THE WORLD SUCKS

15. listopadu 2013 v 11:21 | nancy

včera jsem byla v práci. jedna slečna tam byla hrozně ožralá. bylo mi z toho špatně. leštila jsem skleničky a dívala se na ni, jak se snaží být zábavná a směje se na týpky kolem. bylo to neskutečné. nic není hnusnějšího než ožralá ženská (nemyslím roztomile opilá, ale ožralá, která se motá a směje se jak kůň). máme docela smůlu, holky.

když jsem přišla domů, tak jsem napsala M., kdy se teda uvidíme. napsal mi, kde bude zítra večer, a ať mu dělám společnost. psala jsem mu, že budu moct až tak kolem devíti/desíti a jestli může přijít na net, abychom se domluvili, že už jsem na cestě domů. řekl "jo, jo, jasně, moc rád. jen mi naši zabavili počítač, tak si musím půjčit bráchův"

čekala jsem teda, až mi napíše. nakonec mi napsal smsku: zabavili mi i bráchův, jdu spát, dobrou

oukej? nevím, jestli se tak moc pohádal s rodiči, že měl chuť být na mě mrzký, ale nakonec teda nejsme vůbec nijak domluvený. skvělý.

pak jsem si vzala tři tabletky něčeho, co mi dal kamarád, když jsem za ním jednou přišla, že ty depky už nezvládám. a pak mi bylo ještě mnohem hůř. volala jsem V. a on mi pomohl. haha.

teď je mi zase hrozně. je to kruh. jak z něho ven??

lost in paradise

12. listopadu 2013 v 14:23 | nancy
zdravím, milé.

na to, jak jsem byla z toho čtvrtka - prvního rande nerande - s M. rozpačitá, je mi teď mnohem líp. napsal mi v sobotu, snažil se bavit a napsal mi i včera. řekl, že by mě zase rád viděl. kdy mi bylo naposled takhle? asi pěkně dlouho ne. co změní taková obyčejná slova - rád bych tě ještě znovu viděl.

pokud jste tak v háji, jako já, tak úplně všechno :D

tak brzy. snad :)
konečně mám zase odhodlání jíst míň, anebo jen zdravě.
sooo happy!!
držte se *

dnes:

snídaně: dva plátky tmavého chleba, plátek sýra
svačina: -
oběd: mistička jablečného pyré
svačina: ?
večeře: ?

pohyb: 150 sklapovaček, 100 dřepů (ne, vůbec nemám teď křeče :D)
pití: 1,5 l vody

čtvrtek

8. listopadu 2013 v 8:34 | Nancy
hektický od začátku až do konce. vlastně jsem se vůbec nezastavila. dobře, asi na třicet minut, kdy jsem se flákala u počítače. hrozně narychlo jsem se pak sešla s M - vlasy naprosto rozfoukané kolem celé hlavy, třikrát jsem se vracela domů (pro mp3, mobil a zapalovač) a pak jsem se bála, že přijdu pozdě. seděli jsme v baru, kde to mám ráda, i když jsem si stejně nemohla nezvpomenout, že naposled jsem tam byla s V a to bylo ještě všechno tak jiné.

bylo to v podstatě takové dost seznamovací, ale aspoň z mého pohledu fajn a nenásilné. tak nějak to plynulo a utíkalo asi dvě hodiny. pak říkal, že teda musí jet domů, protože mu tam už pak nejedou žádné spoje. loučení rozpačité jak nevím co. nesnáším to. tak nějak jsme se objali, haha. vážně mám v hlavě dost zmatek a ne, vůbec nemusím myslet na to, jestli se někdy ještě nějak uvidíme.

a dál ten večer dopadl ještě taky moc moc špatně.
ať žijí čtvrtky! (vždycky jsem tvrdila, že to jsou na nic dny)

freedom

5. listopadu 2013 v 7:29 | Nancy
ve škole toho mám tolik. umřu, umřu.
ale je mi po dlouhé době zase tak dobře. včera jsem se odhodlala, abych mu napsala, haha.


psal, že s tím počítá, že je pořád nemocnej. domluvili jsme se na příští týden. a už byl zase moc milý. dá se do té doby zhubnout? všechno? haha.

nevím, kolik nadějí si dávat, třeba si ani nebudeme rozumět. ale stačí mi ta naděje, it makes me feel beter

doufám, že se máte)

hahaha. fuck

3. listopadu 2013 v 19:21 | Nancy
tu písničku už nemůžu slyšet, aniž by mě to dorazilo. včera jsem se celou noc nemohla spát.
dneska jen učení / kafe / učení

M. jsem nepsala. nemám odvahu prostě. nevím, na to čekám.

vlastně jo. čekám asi na to, až se nechá sbalit někým jiným, kdo je bez problémů a né jako já.
však si taky nic jiného nezaslouží.
pan dokonalý.


DNES

Snídaně: kafe
Svačina: -
Oběd: menší porce rizota (cca 180 kcal)
Svačina: -
Večeře: 2 rajčata, trochu jogurtu, tmavé pečivo (45 + 70 + 160 = 275 kcal)

Pohyb: 200x sedylehy, 60 minut podlenějakéhosupervideanayoutube



glorious headfuck thing.

2. listopadu 2013 v 18:11 | Nancy
potřebuju napsat M. potřebuju,, aby mi někdo řekl něco milého.
od toho čtvrtka jsme si nepsali. to řekl, že je nemocný a že mě rád potom uvidí. co je potom? nechci vyšilovat jako idiot. ale je mi poslední dny tak hrozně, že potřebuju zase vrátit do reality. něčím.

dneska jsem toho měla v práci naštěstí docela hodně, tak jsem na to tak nemyslela. ale stejně mi pořád padalo něco na zem.

stejně mu nenapíšu. i když to nění nijak závazné ani nic a ... jen tak moc nechci, aby se ke mě náhodou choval jako ke kamarádce, že mu radši nenapíšu vůbec.

a vůbec, kdo z vás to chce číst? vždyť to vůbec nedává smysl.